Sako ze sametu (Nohavica Jaromír)

A E A Mám sako ze sametu, už z něho nevymetu prach, A E F#mi po kapsách zátky z piva, to když jsem ještě míval strach, D A D E občas nás nechali i zahrát a my na klopě placku „Havel na Hrad“ hráli jsme, A E A na duši zbyly šmouhy a skončil ten náš dlouhý tah. Míjejí nás dny po dni a já jdu po Národní a nic se neděje, nahlížím do Laterny, jestli tam Jirka Černý zase je, a nikde nikdo z těch co byli tam pod Václavem v oné chvíli, kdy Václav přilbici strhl z čela a na náměstí zněla píseň, že krásně je. Říkali z televize, že přišel velké krize den, jakápak sakra krize, to tu jde jen o peníze všem, kde se ztratila slova o naději, o tom, že zázraky se dějí, když člověk chce, a prachy přijdou potom a život není o tom jen. Za rukáv tma mě tahá, jdu od nádraží Praha - Střed, s nákupem za pár kaček, silonový sáček a v něm pár propriet, ve flaškách a že jich tu bylo se všechno víno proměnilo ve vodu, a na Letenské pláni chystají staří páni slet. A E Mám sako ze sametu, už z něho nevymetu prach…