To je láska (Matuška Waldemar)

Zdálo se mi před svítáním, že se skláním k dívčím dlaním, že mě něžná ruka hladí, jen tak zlehka, jenom kradí. Snad mi ráno růže poví, ale kdo ví, ale kdo ví, nebo déšť co z nebe padá, má mě ráda ? Slyšela jsem v noci zpívat hlasy ptačí, hlasy ptačí. Řekni ty mi, světlo denní, co to značí, co to značí. Zdálo se mně, že mě měkká ruka laská, ruka laská. A tak vím, že co mě čeká, to je lá –ás-ka. La-la-la-láska, láska, láska. La-la-la-láska, to je láska, láska. Zdálo se mi za svítáni, že se nad mým lůžkem sklání očí pár, jenž připadá mi tolik blízký, tolik známý. Snad mi ráno růže poví, ale kdo ví, ale kdo ví, proč právě ta tmavá hlava se mi zdává. Slyšel jsem dnes v noci zpívat... Zdálo se mně, že mě měkká ruka laská, ruka laská. A tak vím, že co mě čeká, to je láska. La-la-la-láska, láska, láska. La-la-la-láska, to je láska, láska.