LeHomoLe (Klus Tomáš)

Tak zase jeden den úzce spjat s realitou S vůní tvou, a touhou tou co nejde ovládnout Chvíli plout jen, tak ve dvou Pak si lehnout a mít prosté radost Z toho že žít můžem,i když jen jednou, Ale tim spíš člověk člověku blíž Dokud to nepochopíš Tak budu nekonečně psát Tisíce básniček A budeš jedna z mých...holčiček Vždyť i Libor má Zdenu a Igor Irenu Každém druhej má ženu Jen já žádnou neseženu Věra a Luděk a Radek s Ríšou Se poznali včera a už si spolu píšou Vasil má Natašu a Heindrich zase Inke Julio má Okašu a Brabcová je s Jílkem Had má svojí hadici a maj spolu hádky Jen já rušim tradici a držím se matky Protože ta mi, vždycky říkala že život je jako bonboniéra, A že je vcelku jedno kde začnu Tak jsem si řek, že když mám takovej pech Přeskočím na druhej břeh a zkusím štěstí na pánech Což vyrazilo dech především těm co jsem znal Co proto v posledních dnech se drželi dál A já to nechápal a toužil po lásce A ve vroucím objetí, tak jako v pohádce Stal jsem se objetí samoty v zajetí, A že je ti to jedno...tak to mě celkem sebralo Vždyť i Libor má Zdenu a Igor Irenu Každém druhej má ženu Jen já žádnou neseženu Věra a Luděk a Radek s Ríšou Se poznali včera a už si spolu píšou Vasil má Natašu a Heindrich zase Inke Julio má Okašu a Brabcová je s Jílkem Had má svojí hadici a maj spolu hádky Jen já rušim tradici a držím se matky Protože ji mám rád