Píseň o příteli (Nohavica Jaromír)

Ami E 1. Myslel sis: přítel můj, a teď Ami ryba, rak nebo tak či tak, A7 Dmi odpověď bys rád chtěl znát, E můžeš-li na něj dát: Dmi s sebou do hor ho vem a jdem, Ami vzhůru po boku bok co krok, E lanem svým s ním se svaž, ať znáš, Ami s kým čest máš, s kým čest máš, Dmi Ami E Ami na na na ... 2. Jestli zlomí jej vzdor těch hor, skrčí nos, ohne hřbet, chce zpět, z ledovců na skalách když má strach a přemýšlí, jak by plách', pak ho znáš, pak ho znáš až-až, jen ho nech, ať si jde, kam chce, nežli s ním, radši sám jdu, sám, takovým nezpívám, na na na ... 3. Ale když nekňučel a šel, neskuhral, na dně sil když byl, a když z výšky jsi slít', on tě chyt', neboť byl, kde měl být, [: když se bil, když se rval a hnal, zmámen na štítech skal pak stál, je to on, přítel tvůj, při něm stůj, jemu jen důvěřuj! :]