Citadela citů

Martinová Věra

G                     C   G
Přišel jsi jako rytíř z mýtů
F                     G
legend a starých pověstí
G                  C G
Dobýt mou citadelu citů
F                      G (D)
armádou slůvek pro štěstí

Tak jsi mi svou vítěznou ztečí
vyrazil z rukou meč i štít
Praporem nekonečných řečí
o tom jak budeme se mít

   D                       C   D
R: S léty však barvy slibů blednou
   C                   G
   pozlátko ze slov opadá
   D                      C  D
   Říkal jsi "hvězda padá jednou"
   C                  D
   jenomže hvězda nepadá
   
   Protože hvězdy pouze hasnou
   světlo z nich pozdě doletí
   Málokdy pravda bývá krásnou
   v tom bude její prokletí

Můžeš se vrátit do svých bájí
v nichž se lži snáze utopí
Lhář vždycky novou lží se hájí
to žena časem pochopí

Opouštíš citadelu citů
Lži se ti sráží do slzí
A já mám pár ledových štítů
z mrazů co vážně zamrzí

R: Po létech barvy slibů blednou
   pozlátko ze slov opadá
   Říká se "hvězda padá jednou"
   jenomže hvězda nepadá
   Protože hvězdy pouze hasnou
   světlo z nich pozdě doletí
   Málokdy pravda byla krásnou
   v tomto či jiném století