Jsou chvíle

Martinová Věra

Jsou v životě chvíle a zatáčky cest 
kdy nevíš, nevíš, jak dál 
a pomníčky bílé z vyhaslých hvězd 
a písně cos’nedohrál

Jsou chvíle, kdy stačí jen jedinej krok 
a prohrálś všechno cos měl 
když svědomí tlačí a den je jak rok 
tak rád bys nezapomněl

Že tráva je měkká a i když se bráníš 
tak uměl bys v ní ještě spát 
že k něčemu dobrá je někdy i probdělá noc 
že pár lidí čeká až domů se vrátíš 
a nikdy se nebudou ptát 
snad ví co tě leká a čím se trápíš tak moc

Cesta se smeká a nevíš jak dál 
když není, není kam jít 
hluboká řeka a proud mosty vzal 
a stačil i břeh podemlít

Chvilička stačí a bortí se svět 
a končí všechno, cos chtěl 
jak hazardní hráči máš na klopě květ 
a málem jsi zapomněl

Že tráva je měkká a i když se bráníš 
tak uměl bys v ní ještě spát 
že k něčemu dobrá je někdy i probdělá noc 
že pár lidí čeká až domů se vrátíš 
a nikdy se nebudou ptát 
snad ví co tě leká a čím se trápíš tak moc
ví co tě leká a čím se trápíš tak moc