Ve Stínu

Krápník

Poprvé se bojím jara a chránim si oči 
a ve stínu sedím snad není to zločin 
když do role soudce všech pozemských hodnot se stavím 
poprvé je život fádní a láska se ztrácí 
když nedává nikdo si pramalou práci jak omezit rychlost 
kdo poradí jak se jí zbavím 

Bolest mě ze světa sprovodit může 
a z telomer krčí se na těle kůže
kde plýtval jsem šarmem tam gesta a paměť mi chybí 
demence bezmoc a lítost mě chrání když podobě dnešního světa se bráním
na zápraží sedím a koukám jak vlaky se míjí

Zatím to nebolí až bude co si počnem 
přijde čas zaplatit za sebe nájemným
na nebi zůstane jen ten koho tam pošlem 
a my se divíme a divit budem dál 

Poprvé se bojím jara a chránim si oči 
podruhé potopy světa že pod vodou skončím
potřetí světové války jakkoli moudrý se bojím 
koupím si noviny kávu a želé harlekýn kouli a bude mi skvěle 
tam v markýzy stínu kam posledních devět let chodím