Feleena z El Pasa

Greenhorns (Zelenáči)

  E
1.Z vojenské stanice, tam poblíž hranice,
                                     H7
  Mexičan Joy svoji černovlasou ženu měl
  a domek hliněnej s malými okny,
                                             E
  z kterých mu mávala, když kolem s patrolou jel.
  Dítě spolu měli před Květnou nedělí
                                E7      A
  a vítr dětský pláč svou písní přehlušoval.

                     E
R.Ústa s barvou vína a jméno Feleena
                   H7                E
  té dívce mexické osud tam do vínku dal.

2.Když malá bývala, vždy ráda sedala
  na kopci odkud vídávala z El Pasa zář
  a vítr z večera plný těch světel
  šeptal jí do svění a chladil jí horkou tvář.
  Jak poníka laso táhlo jí El Paso
  a tátu prosila, aby ji tam někdy vzal.

R.Ústa s barvou vína ...

3.A roky letěly, děvče už dospělý
  rozhodlo se, že chce jenom v El Pasu žít.
  Otec když tvrdě spal, vzala svý šaty
  a vítr pomáhal jí stopy k El Pasu skrýt.
  Tam život začíná, červená kantýna
  její smích orchestr honky - tonk přehlušoval.

R.Ústa s barvou vína ...

4.Už není nevinná číšnice Feleena,
  už lásku od dneška do zítřka moc dobře zná,
  zná sliby pastorů, zlato prospektorů
  a při tom se jí o jedný velký lásce zdá.
  Pak přišlo to štěstí, vstoupil jí do cesty
  muž, kterej jinej než ty, co dřív znala se zdál.

R.Ústa s barvou vína ...

5.Oči plný něhy a divný příběhy
  vyprávěla a hned neříkal, že ji má rád,
  písničky o koních, balady z farem
  s banjem jí zpívával a s větrem uměl se smát.
  Teď život začíná, cítila Feleena,
  po pláních chodili a vítr s nimi se smál.

R.Ústa s barvou vína ...

6.Z vojenské posádky dal se s ním do hádky
  chlap, kterej Feleenu pro sebe marně mít chtěl,
  zvuky dvou výstřelů zazněly nocí,
  ale jen jeden z těch výstřelů měl správněj směr.
  Stýská se Feleeně v červený kantýně,
  on rychle odjížděl, když měsíc za mrakem stál.

R.Ústa s barvou vína ...

7.Náboje u pasu, čekali v El Pasu
  v záloze ti, co mu nechtěli Feleenu přát,
  v sedle se naklonil tak nějak stranou
  a mokrej rudej květ začal mít na prsou znát.
  Konec je naděje, na všecko pozdě je,
  Feleeno neplač a směj se jak já jsem se smál.

R.Ústa s barvou vína ...

8.Pušku z jeho sedla proti nim pozvedla
  a zas se ozvala smrtící série ran,
  růže z jejích vlasů k pasu mu padla
  a ticho rušil pak už jen křik divokejch vran.
  Pár jezdců zbloudilých slyšelo jejich smích,
  vítr ho za nocí směrem od El Pasa hnal.

R.Ústa s barvou vína ...