Marion Lee

Greenhorns (Zelenáči)

     C                                  G
1. Když hodiny v nálevně odbily šest a půl,
     C                                   Ami
   vjela četnická patrola na hospodský dvůr,
    C                                  G
   zaprášení, znavení řeč vedli při čaji,
    C                                         Ami
   že po stopách psance v šeru k horám spěchají,
   F             C             F         C
   a když potom rum jim jazyk více rozvázal
   F            C             Ami
   a měsíc jim cestu k lesům bíle ukázal,
    F         C         F            C
   netušili, že o cíli jejich cesty ví
   F             C          Ami
   i hostinské dcera, ta malá Marion Lee.
2. Ví moc dobře, kde se skrývá ten, co ji má rád,
   tak se s koněm vytratí a chce ho varovat,
   oči zrudlé horečkou, v ústech jak na poušti
   a jeho prst unaveně leží na spoušti,
   kde jeskyni nad údolím halí mlžný šál,
   kam se občas jenom párek dingů zatoulal,
   tam se skrývá a jeho zrak slídí v okolí
   a jeho rty šeptají:"Tos' ty, Marion Lee?"
3. Když k půlnoci měsíc lesy stříbrem posypal,
   zas patrola svoje koně popohnala v cval,
   se zlověstnou tichostí se začínal ten hon,
   pak ukázal velitel:"Hej, támhle, to je on!",
   měsíc mu stín prodlužoval na vrcholku skal
   jeho širák zahlédli a plášť, co každý znal,
   i psancova koně všichni dobře poznali,
   netušili, že tím jezdcem je Marion Lee.
4. Honička se protahuje míli za mílí,
   jezdci jedou mlčenlivě, nikdo nestřílí,
   noc je tichá, pochmurná a vlhká jako hrob,
   za živého zajatce se platí dvojnásob,
   náskok se však nezkracuje, pořád svahem dál,
   vpředu černý širák a pod ním černý plášť vlál,
   podél zátok s bažinou míli za mílí
   odvádí je od úkrytu dál Marion Lee.
5. Když se k ránu mlha s tmou začala vytrácet,
   když už každý z koní znaven k zemi klonil hřbet,
   ujížděla dívka dál už nekryta tmou,
   za ní jezdci drmolící kletbu za kletbou,
   jeden zdvihl zbraň a střelil, zrak měl jako rys
   tak se v sedle sesmekla a spadla na převis,
   sundali jí širák z očí, když dojeli k ní,
   až teď všichni poznali malou Marion Lee.
6. Od těch dob má tahle pověst v kraji trvání,
   jak převlekem dívka psanci život zachrání,
   o něm nikdo z usedlíků neslyšel už víc,
   jediné, co lidé z hor k tomu chtějí říct,
   že prý, když je úplněk, noc bílá jako den,
   objeví se jezdec v černém plášti za kopcem,
   pravdu už se asi nikdo nikdy nedoví,
   možná, že to je duch statečné Marion Lee.