Až budeš velký

Nedvěd František

Hajej dítě moje, hajej, v přístavu již světla jasně zaplály.
Hajej dítě moje, hajej, táta odjel lodí někam do dáli.
Budem na něj čekat až se vrátí, snad ho moře zpátky hochu dá ti.
Zavři očička svý dokud ještě nevíš jak je celý život zlý.

R: Až budeš velký, staneš se námořníkem
   a odpluješ mi jednou velkou lodí v dál.
   Život se změní, mně zbude snění,
   jak za tátou jsi se mnou na loď chodíval.
   Až jedenkrát mít budeš rád,
   pak se k své mámě bláhové nikdy nevrátíš.
   Snad si vzpomeneš, snad zapomeneš,
   však z mysli mé mi dítě nikdy nezmizíš.

Léta ryla v čelo, schýlila jí tělo, stářím zbělal její vlas.
Syna doprovází žena jeho k hrázi, jako ona kdysi, zas.
A když syn se loučí s ženou svojí, máma kdesi v koutě smutna stojí.
Šátek v ruce staré svírá, slzu z oka stírá, touhou chvěje se jí hlas.

R: Až budeš velký, staneš se námořníkem
   a odpluješ mi jednou velkou lodí v dál.
   Život se změní, mně zbude snění,
   jak za tátou jsi se mnou na loď chodíval.
   Až jedenkrát mít budeš rád,
   pak se k své mámě bláhové nikdy nevrátíš.
   Snad si vzpomeneš, snad zapomeneš,
   však z mysli mé mi dítě nikdy nezmizíš.