Když ohně zaplanou

Nedvěd František

1. Táborák nad osadou když večer plápolá,
   mládí mé z neznáma na mě tiše zavolá.
   Lásko má už nemohu Ti sladce nikdy říct,
   vím to vím, že nevrátíš se víc.
   
R: Když ohně zaplanou chtěl bych se ptát
   děvčátko zda to jěště víš, kdo měl Tě rád?
   
2. Mlhy když slétají do údolí
   snad z mládí vzpomínka malá Tě zabolí.
   Nad jezerem jak tenkrát u Tebe jsem stál,
   že mám Tě rád jsem tiše zašeptal.
R:
   
3. Lásky sen je jako hvězda malá vzdálený,
   bílý dým do temné noci vstoupá zmámený.
   Láska nám zlíbala čela sladkou závrátí
   vím to vím, že už se nevrátí.
R:
   
4. = 2.
R: