Nesmíš se bát bejt chvíli sám

Nedvěd František

1. Seděl mladík, měl hlavu v dlaních
   pod ním řeka, kolem klid
   jak mě zahlíd´, tak rovnou se namích´
   a že prej mám raděj´ zas dál jít.

   Já však viděl, že má oči lesklý
   tak mi pověz, proč ten splín
   jestli malér máš kvůli ženský
   tak to já ti možná poradím,
   jó, já ti možná poradím.

R: Nesmíš se bát bejt chvíli sám
   snad umíš si na svým stát,
   pláč je špatnej pán
   takže měl bys ty lásky jen do hrsti brát
   a za hlavu je zahazovat,
   právě tak, jak jsem je zahodil já.

2. Řeči plynou a svět dál se točí
   pak zvednu se a chci jít dál
   vtom však vidím pár modrejch vočí
   v modrý sukni stát opodál.
   
   Rady jsou jen prázdný fráze,
   který chodíš za humna krást
   a že máš lásky za hlavu házet,
   najednou zdá se jako prázdnej žvást,
   jó, zdá se jako prázdnej žvást.

R:  2x

Nesmíš se bát bejt chvíli sám   (10x)