To je ta hranice

Greenhorns (Zelenáči)

         C                  Emi
Někdy si namlouvám,že vůbec nestárnu,
            Ami                    Dmi
když ze zad  dolů dám svou vetchou usárnu
           C                     Emi
pak přijde po špičkách ta chvíle  bytelná
        Ami              Dmi
u nohou zabublá mi říčka Křemelná
          F                    G
a zas mám jehličí v podrážkách pohorků
          F                 G
nad sebou kočičí mám hřbety pahorků.

            F                C
R: To je ta hranice,co vedla Šumavou,
               Dmi              Ami
   Staňkovským rybníkem i řekou Moravou.
           F                  C
   Toje ta hranice,neklidných večerů
                Dmi                 Ami
   s padáčkydmi světlic a smrtících výstřelů,
             C                    G
   kde šance na úspěch nestála za grešli,
             F                  G
   kde chybí pomníčky těm,kteří neprošli.

Žije až v Portlandu,paní,co ve vlaku
práškama uspala děti a v ruksaku
je nesla přes čáru,smrti a života,
kde šťatná hvězda jen mlhavě blikotá,
kde tuhnou sanice a tělo od trávy,
kde srdce v panice bubnuje do hlavy.

R: To je ten okamžik,kdy se čas zastaví,
   jak vojín Barteček ve vlnách Moravy.
   Když vítr zafičí shrnuju rukávy,
   dál stezka v jehličí příběhy vypráví.
   Na téhle hranici už vládne klid a mír
   já držím v pravici ostnatej suvenýr.

Někdy si namlouvám,že vůbec nestárnu,
když ze zad dolů dám svou vetchou usárnu
pak se přiblíží ta chvíle bytelná
měsíc sem nahlíží,zvědavá lucerna.
Dám ruce pod hlavu a hlavu na ranec,
tak tudy odcházel Zdeněk,můj bratranec.
Je na Západ cesta dlouhá...