Zlaté dny

Greenhorns (Zelenáči)

         A                     D
1. Zbyl noci proužek tenký a stárnem, hochu, s ním,
        A                      D
   tak dolej naše sklenky a vzpomeň zlatých dní,
        F#
   kdy rozlétly se zprávy, co zvedly celý Jih,
                                                   Hmi
   a řeknu rád: byls' kamarád v těch dobách bouřlivých.
2. Jak v novém Eldoradu se všichni viděli,
   těm smyslům plným hladu dny zvolna míjely,
   muž v sebe zadumaný se rázem rozvířil
   a celý rok ten lidský tok jen k západu se lil.
3. Kol hrubých stezek v buši zněl halas výčepů,
   kam jezdci s drsnou duší se táhli poslepu,
   tu přišlo vzpomínání a zazněl náhle zpěv,
   zněl z plných plic, snad ještě víc, a rudě žhnula krev.
4. Když campy ještě spaly a dým jen slabě táh',
   tu zazněl dusot z dáli, kde strměl horský svah,
   šest koní rozpěněných zář lamp a prudký cval,
   to Cobb a spol. se mihnul kol a s poštou pádil dál.
5. Ty barvy zlatých polí a krása časů rán,
   ten obraz v očích bolí a nebyl malován,
   muž s klouboukem a struhou snad vyšel z rytiny
   a mnohý šat se může zdát být z dávné ciziny.
6. Zní rány od mýtiny, kde padá další kmen
   a zvoní kovadliny, vzduch sténá rozechvěn,
   a rumpál v čepech skřípe a hlučí robota,
   tam v údolí se nad poli směs vlajek třepotá.
7. Když nesmálo se štěstí, tak šlo se o kus dál,
   muž jenom sevřel pěsti a s osudem se rval,
   lví srdce měli muži, co stvořili nám zem,
   a zlatý Jih už zůstal v nich a stal se domovem.
8. Už přešla zlatá sláva a spadla opona,
   zas v campech roste tráva a div se nekoná,
   je konec dobrodružství a zestřízlivěl zrak
   a mocný buš je spoután už a přijel první vlak.