Má je naposledy „černá chvíle“, kolem nás dvou ticho, klid… Ve smolném světě jsi jako hvězda – v bílém, ve spáncích tepe mi krev. Tak pospěš, drahá, chci jít… Rány chtíče prohnou tvůj hřbet, třesoucí se rukou sebereš pomůcky z kovu. Singe este viata, v jejím toku ukrytý svět. S esencí života na rtech mi polibek dej. Znovu… Za světly toužím po kůži z hedvábí, ze slov těch naděje prchá jak éter.