Stoupali jsme vejš k horám, v žilách dravej proud. Obraz mládí zrál pro rám, pro svůj tichej kout. Tak zatím co teď dál jiní pláčou nad mládím, Čas já s tebou podvádím. Touha hnala dlaň k dlani, něžný dotek dvou. Zas nedokážu spát ani , hledám dál dlaň tvou. A vrásky ty já nesčítám, což je zdá se právš tím. Že čas já s tebou podvádím. Já vrásky nesčítám, což je zdá se právě tím. Že čas já s tebou podvádím.