Jen jednou smím se ti lásko vzdát

Gott Karel

Tak se zdá, že jsem léta podivně málo žil 
Osudů ve svých písních zajatcem dlouho jsi byl 
Kolikrát jsem já blázen o Tobě zpívat směl 
Přece jsem jak malej kluk utýct chtěl 
Když jsem Tě dnes uviděl 

Chci Ti zpívat o lásce, tuším ji stále blíž 
Ty svou krásou a mládím ji ve mně probouzíš 
Pro jednou to, co brání, nechme s Pánem být 
V pokoře přejsme si: děj se co děj 
Prosím Ťe, mlč, svědomí! 

Jen jednou smím se Ti lásko vzdát 
Stane se jen to, co má se stát 
Než osud nám stihne vzít 
Svůj dar nejdražší 
Jen jednou smím se Ti lásko vzdát 
Dovol mi teď aspoň na chvíli lhát 
Než osud nám stihne vzít 
Svůj dar nejdražší 

A pak stal se ten zázrak, co někdy smí se stát 
A mně náhle se zdálo, že svět byl jen Ty a já 
Každý tón Tvojí písně v uších teď dál mi zní 
Poslední důkaz své lásky mi dej 
Přichází čas loučení 

Jen jednou smím se Ti lásko vzdát 
Stane se jen to, co má se stát 
Než osud nám stihne vzít 
Svůj dar nejdražší 
Jen jednou smím se Ti lásko vzdát 
Dovol mi teď aspoň na chvíli lhát 
Než osud nám stihne vzít 
Svůj dar nejdražší 

Než osud nám stihne vzít 
Svůj dar nejdražší 
Jen jednou smím se Ti lásko vzdát 
Dovol mi teď aspoň chvíli lhát 
Než osud nám stihne vzítSvůj dar nejdražší