Vodopád

Souček René

   E                    G#mi
1. Víš, až budu vstávat ráno,
             A
   sny budou zamčený,
          C#mi  A      H
   pomalu svítá na obzoru.
   E                G#mi
   Nechám zas rozestláno,
           A
   a znova píšu
            C#mi   A          H
   zlomenou tužkou z Koh-i-nooru.

      C#mi                                E
R: Že byla jsi nesmírně divoká, jak jarní řeka.
   C#mi                                   E
   Ten proud mě strhával s sebou, jak vodopád
   C#mi                                    E
   a pramen, v němž jsme se topili už nepřitéká.
   F#mi
   Dávno už nemá spád,
   C#mi                        E
   voda v něm zůstala stát.

2. Zdáš se mi stále tak živá,
   ve snech se vracíš
   a já tě z hlavy vymazat chtěl.
   Snídám antidepresiva,
   chvíli se ztrácíš,
   ale já stejně nezapomněl.

R:

3. Kdo ví, komu dáváš svou něhu
   mlčky bez nadějí,
   já naši láhev dopíjím sám.
   Každý půjdem ke svému břehu,
   teď připíjím lásce,
   jen škoda, že in memoriam.

R: