Marina (Pozor, pohov)

Chicago Podkozí

1. Když jsem jednou na palubě převzal velení, pozor - pohov, jo převzal velení.
                                     G       D        A7        D
   Posádka i důstojníci byli jeleni, pozor - pohov jo byli jeleni.
             G                                          D         A7        D
   Zahučela děla, koule z děla vyletěla, paluba se chvěla, když rána dozněla.
                                         G          D     A7      D
   Škoda rány, která z děla nevyletěla, pozor - pohov, jo nevyletěla.


      G                      C     G      D7              G
Ref.: Když jsem sloužil u maríny, jen jednou jsem ztroskotal.
                          C         D7           G
      Blesk urazil dva komíny a já klidně velel dál.
                 C             G              A7         D7
      Kolem nás tajfun zuřil, moře bouřilo, z posádky se hrůzou kouřilo.
      G                      C     A7     D7       G
      Když jsem sloužil u maríny, bál se mě i admirál.


2. Jednou přišel na palubu reform Vosátka, pozor - pohov, jo reform Vosátka.
   Začal na nás nadávat, že nejsme posádka, pozor - pohov, že nejsme posádka.
   Paluba je hladká, kde se vzala, tu se vzala, spadla na něj kladka a ta mu dodala.
   Na pohřeb jsme zavolali všechny z posádky, pozor - pohov, na počest Vosátky.


Ref.:


3. Ten, kdo zažil opravdovou bouři na moři, pozor - pohov, jo bouři na moři,
   toho nechte vypravovat, ten ať hovoří, pozor - pohov, jo ten ať hovoří.
   Málokdo to snese, blesk do lodi když uhodí, a ten kdo se třese, se na loď nehodí.
   Kdo se třese, ten se na loď vůbec nehodí, pozor - pohov, jo vůbec nehodí.