Nechoď do kláštera

Javory

    A                        D                        A
R: Tam někde v trávě pod jedlí pobledlá holka právě dlí,
    E                    A
   srdce má ďáblem posedlý.
    A
1. Nenechej tu holku smutnou schovat se pod černou kutnou,
                             E
   odveď ji od dveří klášterních,
     E7
   klášter, ten ji nezachrání, seber se a spěchej za ní,
                              A
   jenom ty jí můžeš vrátit smích.

2. Ukloň se tý holce smutný a, jestli to bude nutný,
   pláštěm svým jí slzy osušíš,
   vymysli si píseň něžnou, nazvi ji v té písni kněžnou,
   jdi k ni blíž a blíž a ještě blíž.
R:

3. Nenechej tu holku smutnou schovat se pod černou kutnou,
   pohleď, jak se trápí v modlitbách,
   z jezera jí přines leknín, ukloň se a potom smekni,
   zpívej, dokud nezašeptá "ach!"
R: Já jenom jedno přání mám: být na tvém místě chvíli sám,
   jdi k ní, a jak ti povídám.
R: Já jenom jedno přání mám: být na tvém místě chvíli sám,
   jdi k ní a Pánbůh žehnej vám.