Hanka naposled

Nedvěd Jan

   Ami9
1. Slyším déšť, paprsky sluneční, slýchávám u nás pod horou, 
   trávu růst a listy vyprávět, z komínů kouř jsem slyšel plout, 
   C
   s tebou stát můžu tak blízko, že, že až se skoro dotýkám 
   Ami9
   a stejně neslyším i když už křičíš snad,
                         E
   bude to tím, že nemám rád. 

2. Vyprávíš a jak by vítr šel, jenom to hučí do uší, 
   o sobě, o sobě, o nikom a nikdo neví, netuší, 
   za čím jdeš a co si chtěla tím vším 
   a vlastně komu, co a o čem říct 
   a já jen poslouchám a marně přemýšlím 
   a smutně slyším, že zas nic. 

            A
R: Necestou cestou a přes kopce k nám 
   neláska přišla, tiše zlomila rám 
              E
   na starých barvách něžně malovaných nitky nadělaAla, 
   tam v rohu obrazu je jedna z těch chat, 
   vzpomínáš petrolejka, svíčky a hlad 
   a deky na zemi, až k ránu ten chlad, ne, nevzpomínáš. 

3. Ze stébel odlétá babí léto listy hnědnou, co jsem psal, 
   smíření, odpustky za léto, čas silných slov nám lásku vzal 
   a tak tu ze dvou rtů tolikrát zlíbaných 
   nezbydou stíny nic než strach, 
   kdo komu ublížil a jestli přejde to jak staré míry ručních vah
 
R: 2x…