Honzík

Nedvěd Jan

   C Ami G C

         C                     G7
1. Prsty otlačený od řemínků, náplast na patách,
             C             Ami         G
   prach až pod víčkama, sluncem znavený,
           F
   čekaj' na nádražích na lavičkách,
       C          Ami           G
   až pojede jim ten správnej vlak.


2. Šátky na krku a širáky a páry těžkejch bot,
   podle doby název pionýr či skaut,
   co je po jménu, chtěj' na chvilku
   si vlastní život do svejch rukou vzít.

            Ami
R: Přišli zpívat jen a hrát,
              G           F              C
   trochu si postěžovat, že se jim moc stejská,
             Ami
   že tak strašně máme práce,
          G           F           C
   že už nezbývá nám na ně vůbec čas.


3. Vážný, až by člověk brečel, čelem do zdi narážej',
   potom s natlučeným nosem zase dál,
   s léty mnohý člověk pochopí
   a radši zapomene to, co tolik chtěl.

R: C Ami G C