Hrad

Nedvěd Jan

     E        
                               
Ráno otevřel jsem okno ven, tak bílej den, 
       A                  E      
 
že jen nevěstu, a moh’ se brát, 
na stromech špičky stály nepohnutě, koukaly ven 
    F#                   H   
    
jak nad Vltavou Pražskej hrad, 
        E                     
              
ráno je naděje, co neumírá před polednem, 
     A                 As     
když do oběda nevyjdeš ven, 
          A                    E    
        
kukneš se na teploměr nálady a podle pole 
  H               E    
s novinama začneš den

                     A                     
                  
Ref: Co člověk nemá, má, a nedá pokoj déšť, déšť tě shání, 
               E              
                     
co může nedat, dá, rovinu hledá na rovině plání, 
                    H          
                        
jak smířit radost i stesk, a Boha na nebi, hej, hej, 
                   E       
   
když se mu u srdce blejská. 

Ráno otevřel jsem okno, byl tak černej den, 
že jen nevěstu, a do pekla moh’, 
tak rychle vyjít a po ulicích nasbírat vzdor, 
co vrší se jak v létě stoh, 
moudře se otočíš a za vrátkama pohladíš den, 
do oběda času dost, 
jak z jinýho století, jak vnucenej sen 
si připadáš, jak špatnej host. 

Ref: 3x