Rikatádo

Nedvěd Jan

   Ami
1. Vy krásne a tiché noci nad řekou 
   a soví hnízda kdesi v korunách střech. 
   Ty Sázavo, cos nosila nás na rukou, 
   když nám v zátočinách utekl břeh. 

   C
R: Ne, nebude už nikdy svítat, nikdy už znít 
   naše Rikatádo ve stínu skal, 
      Ami
   už nebudeme po hospůdkách zpívat a pít,
                       E         Ami  
   čas nám spravedlivá léta spočítal.  

2. Ještě do ucha mi potichu zní panenky hlas 
   s bílou dlaní, s tělem kakaových zrn. 
   Chvěla se tam na lůžku jak ve vánku vlas, 
   A asi šťastná jako voděnka z vln.
R:

3. A možná ještě svítá a možná někdy i zní, 
   jenže i příroda má přece jen stud.
   A písnička své přátelé a my přátelství s ní 
   a hanba nato, aby obličej zrud. 

      Ami
R: +  Vy krásne a tiché noci nad řekou