Táta

Nedvěd Jan

             G
Rec: Často vrací se mí dětství, to jak stárnu, je to tak,
            Emi
     časy prázdnin kdesi na Sázavě, ohýnek a vlak,
        C
     a písničky, co naučil mě táta, na to si vždycky našel čas,
        G                    D7
     a máma věčně ustaraná, šedivá, to z nás,
        G
     a tóny levnejch kytar, pár akordů, nic moc,
        Emi
     a rozzářený dětský oči, jaký tajemství dovede bejt noc,
        C
     a mexikánský hranice a indiánská čest
           G                     D7
     a na každý, každý bezpráví výstřel nebo pěst.

          G
1. A jen fotek pár a letmý dotyk mládí,
              A
   to když z beden vyndám rekvizity snů,
          C
   co už nevrátěj' se, jen tak mile hladí,
            G
   vracej' myšlenky mý zpátky,
          D7                                G
   kamsi na osadu do šťastnejch dětskejch dnů.



2. A je mi líto všech těch zatoulanejch ptáčat,
   holek, kluků, na něž nikdo nemá čas,
   přes den učej' se a večer jenom stárnou,
   aspoň v Boha věřit nebo v lásku,
   v lásku k národu, či milovat svou vlast.



3. Ale když v době mizej', mizej' kdesi cíle
   a mnozí zvykaj' si už na zpáteční vlak,
   tak nikdo neví nic, jen přežít tyhle chvíle,
   to pak se stejská všem, nejen ptáčatům,
   a každej čeká na nějakej zázrak.


4. = 1.