Tátovo jaro

Nedvěd Jan

C                 
                
Sel v horach snih sem dolu k nam
 F                    C    
v pramincich stekal a tal
 F                     ami        G    
a z vetvi nad potuckem padal dolu led
F          C     G     C  
   
prichadzel tatuv jarni svet

Z okapu ven listi a mech
ze skaly nad studankou snih
najednou je nas vic smich zvoni, smich zvoni
najednou lip je snad jak v loni

Ta krasa ran pod strechy bliz
na prvni sedanky tam k nam
a kazdou chvili slisis jak projizdi vlak
vzpominas na tatu a tak

Jestli jsme zas o kolik je nas min
jestli nam nevymazal stopy v case  svet
Manitou neplakal jen za totemem stal
a mnozi nevideli dal