Barák mjél jak stodola stodolu jak hrad prasacka a k tom vola s flintú chodíl spat néslo sa po dědině horním, dolním koncem: panebože, fanyne bude i ti to k čem?! Grešlu by ti nepoščál taký to býl hlad velice sa štajfovál gdyž mjél neco dat peníze cpál do měcha horním, dolním koncem nelézlo mu do ucha: bude i ti to k čem?! Sedával sám u stola jak třé zedl šak súdíl sa furt o pola až ho trefíl šlak tož ho dali do truhly zazvónili zvoncem: