Máš ho akorát

Martinová Věra

Vzpomínáš, co jsi to chtěla
celou noc jsi za ním jela
trefí tě doprostřed čela
ten kdo má tě rád.

U dveří ti vlasy vstanou
zbejvá říct jen nashledanou
líbá ňákou růži planou
ten, kdo má tě rád.

Den se zpátky neotočí
sejde z mysli, sejde z očí,
malej muž a velkej kočí
máš ho akorát
máš ho akorát.

Vzpomínáš, co jsi to chtěla
snad jsi vážně jen uletěla
vypadá na ránu z děla
ten, kdo měl tě rád.

Den se zpátky neotočí...

Den se zpátky neotočí...

Než si ráno zavzlyká
já budu se už smát
a celá ta věc veliká
může klidně spát.

Den se zpátky neotočí...

Den se zpátky neotočí...