Klekání

Hoboes

       E              E7    A           E
1. Von vysokej byl akorát Allan se jmenoval,
                                      F#7          H7
   a ženskejch, těch se nechtěl bát a překrásně se smál.
       A          E         H7         E
   měl voči modrý po nebi a úsměv křídovej,
       A            E                H7        E   E7
   pak zmizel, aniž slovo řek, v tom nebyl férovej.
        A            E      H7         E
R: Když vostruh klekání, mě večer vyzvání,
   A      E      H7       E   E7
   v dáli slyším jeho volání
   A      E      H7       E
   v dáli slyším jeho volání

2. Už dávno nejsem veselá a vrásčitou mám tvář,
   jsem dočista uz vomšelá, jak starej kalendář,
   jen voči modrý po nebi, můj bože ty mi dej,
   můj Allan jednou vrátí se, byl přece férovej.
R: