Samota

Hoboes

    E                E7             A            E
1. Do tváře čas mi hlubokou brázdu samotou vyrejval,
            H7                            A
   tělo je rozeschlej prám, když pluješ stále jen sám,
              H7                E
   co je ti platný, že jsi kapitán.


2. Do zrzavejch strun svýho banja dávno už jsem nezahrál,
   že jsem byl stále jen sám, v srdci mám nejeden šrám,
   život je tvrdej, i když jsi kapitán.


   E7          A        H7      E         C#mi
R: A tak vždy zůstaneš sám, nikdo ti nepoví,
            F#mi         H7      E
   jak máš žít, abys byl milován,
   E7          A        H7     E         C#mi
   a tak vždy zůstaneš sám, a koláč medový
             F#mi    H7         E
   za tebe sní kapitán Korkorán.


3. Na tváři mech mám z dalekejch cest tam do hor a údolí,
   z košile mám jenom cár, ze smečky zbylo psů pár,
   co bude dál, mi nikdo nepoví.


4. V kapse mám prach vodřenej z mincí, který jsem prodělal,
   já jenom samotu znám, tak, sakra, co dělat mám,
   abych měl jednou na pořádnej flám.

R: