Jaro

Suchý Jiří

 E               A7
Na obloze visí slunce jako placka,
   E                     H7
v hospodě už padla zase první jarní facka,
 E                         A7
my po Praze jsme bloudili tam někde poblíž Florence,
 H7                       A7
fernetem jsme se nalili skoro jako ty pupence,
            H7        E
už je zase jaro v ulicích.

Zavíráme, padla, den je zase v tahu,
takže jdeme, vole, nasát jarní noční Prahu,
a po dalším fernetu v Bystrici jsme sbalili
čtyři kočky z basketu - dvoumetrový gorily,
už je zase jaro v ulicích.

S jednou dávám tanec, celkem slušně trsá,
hlavu tlačím tam, co maj' jiný holky prsa,
to je dobrý, stodvacet, v hlavě mi tančí numera
a jdem se zas ven potácet, říkám si: to je nádhera,
už je zase jaro v ulicích.

    E                                          A7
R: Jaro je rozmazlenej spratek, kterej v nás svévolně a z nudy
    E                      H7
   pěstuje neklid, kýč a zmatek,
    E                                    A7
   že nevíš, odkud, kam a kudy, jaro je rozmazlenej spratek
   E        H7             E
   a probouzí v nás divný pudy.

Taxíkář mě tahá z auta jako balík,
výstup z vozu není v ceně - no ten mi krásně nalít',
musím dát bacha na hocha, jestli mě nechce vočesat,
ale on to vzal od oka: stošedesátčtyři padesát,
už je zase jaro v ulicích.

Ve výtahu sedím, mačkám všechny patra,
podlaha je tvrdá, ztvrdla jako moje játra,
žmoulám lístek od šatny, kabát jsem nechal šatnářce,
a mám zas pocit úchvatný jako kus špuntu ve flašce,
už je zase jaro v ulicích ...