Léta dozrávání

Suchý Jiří

            D7 
1. Život je pro mne obnošená vesta, 
             G 
   vše co se dalo, dávno už jsem prožil, 
             D7 
   teď už mi zbývá jenom jedna cesta: 
   D7          G      C       E7 
   vstřiknu si trochu jedu do žil. 
             Ami 
   Pár kapek u trejchu jsem požil 
     Cmi                          G 
   a zítra zas si pro změnu, v případě, 
                       A7         D7 
   že bych ještě ožil, kulí hlavu proženu. 
      Gdim    D7 
   To jsem si říkal, když mi bylo dvacet, 
            G 
   když nevěděl jsem kudy dál, 
            D7 
   až dobrý přítel vrazil mi pár facek 
           G Gdim C D7   G      Gdim 
   a pak se tomu se mnou smál. 
 
2. Dva roky na to - to jsem se zas věšel 
   pro tu, co měla oči jako mandle, 
   co měla pro mě, když jsem se s ní sešel, 
   polibky s chutí cukrkandle. 
   Pro ni jsem došel k rozhodnutí, že život pes je, 
   buď jak buď, a nikdo, že mě nedonutí, abych ho žil, 
   když nemám chuť. 
   Tu opět přítel objevil se náhle, 
   nadávky jeho vyřklé z plných plic 
   to byly kapky do mé duše zprahlé, 
   a z té mé smrti nebylo zas nic. 
 
3. Až jednou: Lehl jsem si na koleje, 
   neb jsem měl v duši zas nějaký zmatek, 
   ležel jsem dlouho, vlak však stále nejel 
   a pražce tlačily mě do lopatek. 
   Dobytčí vlak do městských jatek 
   měl ukončit mé trápení, byl všední den 
   a přece svátek, dobytčí vlak měl zpoždění. 
   Čekal jsem zdali přítel se mi zjeví, 
   aby mě vyrval smrti ze klína, 
   nejde a nejde, asi o tom neví, 
   tak jsem se zved a šel jsem do kina. 
 
4. 'Život je pro mne obnošená vesta, 
   na jeho nudu právem stěžuju si,' 
   to říká sotva jeden člověk ze sta 
   a ostatní se divit musí. 
   A proto kdo si neví rady, 
   ten ať se smíří s osudem, 
   my dokaváde budem tady, nikdy říkat 
   nebudem: 
   'Život je pro mě obnošená vesta, 
   šedá a nudná, jak to račte znát,' 
   to říká sotva jeden člověk ze sta 
   a ostatní se musí smát.