Fénix

Vondráčková Lucie

hudba: Jiří Vondráček
text: Hana Sorrosová

Srdce mý 
přemet udělá, 
obavou, radostí, 
a jen tvou blízkostí. 
Nejsi můj, 
nic už neplatí, 
mlčíme dál, 
poslouchej, 
teď o čem mlčím já. 

O veletočích 
a o slibování, 
zavřených očích, 
o milování, 
dotycích z dálky 
a pocitu zblízka, 
o tom jak vadí 
to, že se mi stýská. 

Mě se ptáš, 
už to neřeším, 
proč chci dál 
blízko stát, 
proč když ti neveřím. 
Srdce mý, 
přemet udělá, 
obavou, 
samým štěstím, 
je rozpadlý. 

O velenocích 
na zákazu stání, 
sevřených bocích 
a po milování, 
dotycích z dálky 
a pocitu zblízka, 
o tom jak vadí 
to, že se mi stýská. 

O věčných bojích 
až k politování, 
výsleších dvojích 
a po milování. 

Krásný, 
jak jen krásný může být, 
liduprázdný, 
v cizím správním území, 
no tak zhasni, 
než nás v kámen promění, 
jsme dva blázni, 
ztracení. 

O veletočích, 
u slibování, 
zavřených očích 
a po milování, 
dotycích z dálky 
a pocitu zblízka, 
o tom jak vadí 
to, že se mi stýská. 

O velenocích 
na zákazu stání, 
sevřených bocích 
a po milování, 
dotycích z dálky 
a pocitu zblízka, 
o tom jak vadí 
to, že se mi stýská. 

O věčných bojích 
až k politování, 
výsleších dvojích 
a po milování, 
dotycích z dálky 
a pocitu zblízka, 
o tom jak vadí 
to, že se mi stýská