V té naší zahrádce

Tleskač

Od pluhu na hrad kráčí směle 
Přemysl, pozván Libuší, 
národu svému by stál v čele, 
jak se to dělá, netuší. 
Ze sna se zjevil, k městu hledí, 
jehož sláva hvězd se dotýká, 
oplývající mlékem, strdím, 
sto věží a samá putyka. 

„Přemysl na Hrad!“ národ volá 
v té naší zemi bohaté, 
Hitler všech zahrad s hlavou vola, 
jen jeden stupeň ke zlaté. 
Od pluhu na Hrad kráčí směle 
a pak, že mu to nesluší, 
už máme svého velitele, 
co umí hladit po duši. 

Zamyšlen, při pohledu k hvězdám, 
kterých se sláva dotýká, 
tuhletu hvězdu ale neznám, 
pořád mi někam utíká, 
za oknem postava se krčí, 
posílá pozdrav z vesmíra 
a Lajka při krmení vrčí 
na hrdinu Vladimíra. 

Vladimír Remek, Podlaha Přemek 
v té naší zahrádce 
máme se jak v pohádce 
Vladimír Remek, Podlaha Přemek 
v té naší zahrádce jak v pohádce!