Déšť

Komunál

Každej
jednou dojde na svoje dno
prázdnej 
pocit uvnitř a žádný světlo 
chladnej 
déšť tě studí
ty procházíš krizí
snad tě někdo přidrží 

Snad ti ruku dá, 
vezme kolem ramen, 
v náručí schová 
snad tam bude stát 
se záchranným lanem
lásku svou ti dá déšť

Je to bláto, táto
nestojí to za to
ty mi lžeš 
věř 
každýmu je dáno,
přej a bude přáno též 
běž 
další nový ráno, 
nevolej už mámo a běž 
tam kam budeš chtít, 
kde si najdeš ten svůj klid

Snad ti ruku dá, 
vezme kolem ramen, 
v náručí schová 
snad tam bude stát 
se záchranným lanem
lásku svou ti dá déšť

Každej z nás 
se hájí svojí vírou, 
ale nikdo z nás  
vlastní vinou 
uteču pryč, 
do jinýho světa, 
kde už mně nebudou lhát 
chci jen tak ležet v trávě
a spát 
bez lidí, bez tlaku, 
bez věty ,,musíš vstát" 

Svědomí, to je jed, 
kterej do žil vleze hned 
jenom blázen nevěří, 
že mu kroky nikdo neměří
Kdo z hrdosti nepřizná
vlastní chyby 
ten žádnou hrdost nikdy
nikdy neměl

Skočím 
z mostu dolů do studenejch vln 
nechám
svý tělo omýt a unášet dál 
někam
vůbec nevim kam,
hlavně ať tam nejsem sám 
spěchám
na cestu, na tu už se neptám

Snad ti ruku dá, 
vezme kolem ramen, 
v náručí schová 
snad tam bude stát 
se záchranným lanem
lásku svou ti dá déšť

Snad ti ruku dá, 
vezme kolem ramen, 
v náručí schová 
snad tam bude stát 
se záchranným lanem
lásku svou ti dá...