Láska v proudu řeky

Komunál

Ledový vítr, zeď mezi námi, tvůj cit proud řeky odnáší.
Tisíce slov, jsme si přísahali, zbyli jen prázdné otázky.

Já vím, že nebyl jsem tím 
kdo dával lásku znát. 
Já vím a trápím se tím 
místo krále hlupák. 

Večery dlouhý, pohádky před spaním, dvě malé duše hltají 
děti jsou dar, všechno nebylo zlý, rukojmí našich selhání. 

Slyším, že rozsudek zní 
děti zůstanou u mámy 
já vím, že budeš lepší 
přesto teď nevím, co mám říct. 

Studenou chodbou půjdem dál, každý ve svým rohu budem stát 
cizí lidi, v cizích představách, teď opouštíme sál. 
Chci ti říct, že chci vrátit čas, podávám ruku, ty jí odmítáš 
tak alespoň lásko, ať štěstí máš, ať se odrazíš ke hvězdám. 

Ke hvězdám. 

Studenou chodbou půjdem dál, každý ve svým rohu budem stát 
cizí lidi, v cizích představách, teď opouštíme sál. 
Chci ti říct, že chci vrátit čas, podávám ruku, ty jí odmítáš 
tak alespoň lásko, ať štěstí máš, ať se odrazíš ke hvězdám.