Manekýn

Komunál

Dávno nejsi to cos bejval, hezkej fešák, manekýn, našel's partu, starej bejvák, zbyl po tobě už jen stín. Je ti dvacet, dlouhý vlasy, máma, ta tě nechtěla, žil jsi jenom se svou holkou, pak ještě pití a fet's měl rád. Každý ráno dáš si dávku, myslíš, že tě zachrání, je ti hezky, je ti volno, svět ti celej zrůžoví, že máš k smrti hodně blízko, to ty přece dobře víš, propadáš se do neznáma, že chceš pomoct, nepovíš. Probuď se a nespi mladej, vždyť život může ti dát víc, jenom nesmíš věšet hlavu, když ze sázky nemáš nic, nemáš nic, ó jé. Je ti těžko, je ti blbě, chtěl bys přestat fetovat, chceš se ještě aspoň jednou se svou holkou milovat. Nemáš sílu, chtěl bys křičet "Nechci ještě umírat!", doufáš, že se najde někdo, kdo bude vzpomínat. Dávno nejsi to cos bejval, hezkej fešák, manekýn, našel's partu, starej bejvák, zbyl po tobě už jen stín. Je ti dvacet, dlouhý vlasy, máma, ta tě nechtěla, žil jsi jenom se svou holkou, pak ještě pití a fet's měl rád. Probuď se a nespi mladej... Vstávej frajere - svoje mládí chyť si do svejch rukou, vstávej frajere – tvoje holka si chce oblíct bílý šaty, vstávej frajere - teď tady čumíš na láhev vypitou, vstávej frajere - v ruce bílej prášek, jehlu a stříkačku.