Příběh vlajky

Komunál

Na lavičce v parku. Čistí stařec vlajku. Pošlapanou blátem. Když ji ráno našel v odpadcích. 
Přišel k němu clapec. Co hraje si tu s míčem. Pozoruje starce.
Co drží ve svých rukou. Špinavých.
Kluk se na starce zadívá. Rukávem slzy utírá. Ptá se co drží v rukou svých.
A co ten hadr znamená. Proč u toho pláče. Kde ten hadr našel. Proč má krev na dlaních.
Jak se bláto snaží očistit. Modrá, bílá, rudá. Tři barvy se střídaj. Krev, mír a voda.
Nebo nebe. Boží oko. Ženský klín.

R: Sme jen Boží děti, obyčenej chlap je hrdina. Všichni máme místo, na vlajce života.
Lev je v každým z nás, nenechme ho sykovat. Až ji budou bít. Zvedni se a znova vstaň.
Na kolena slzy budou chtít tak znova vstaň. Lev taky umírá, v boji častokrát.

Mír je barva bílá, čistota a víra. Rudá barva krve, prolitá za vlast a tebe.
Modrá je obloha, klid a čistá voda. Ta co krev umyje, ta co napít dává.
Každýmu z nás.

R: 

Každej z nás by měl vždycky chtít, svou vlajku v sobě nechat vlát. Českou zem bránit chtímvem být. I když se občas prohrává.

R:  1x
   + Sme jen Boží děti, obyčenej chlap je hrdina. Všichni máme místo, na vlajce života.
   Lev je v každým z nás, nenechme ho sykovat