Scéna 02

Mrazík

Vypravěčka	(vypije šálek čaje a znovu se pustí do povídání:)
Sním či bdím? Je to sen. Totéž ráno, tentýž den, ale teď už jsme jinde, je to jiná vesnice...
Ivan	vyjde ze své polorozpadlé chalupy a jednou ranou sekery rozštípne mohutný špalek.
Matka	Miláčku (vyběhne za ním ustaraně.)
Ivan	No, co ještě? (Otráveně, přitom se podívá do malého zrcátka, zda mu to sluší.)
Matka	Buď opatrný!
Ivan	Dobrá. (znechuceně)
Matka	A nezapomeň na mne! (matce tečou slzy po tvářích)
Ivan	Dobrá. (nevrle a vykročí na cestu)
Matka	Vždycky pomáhej slabším!
Ivan	Dobrá.
Matka	A starším ustupuj.
(zdálky)
Ivan	Dobrá.
Vypravěčka	A tak se Ivan vydá na cestu. Síly má, že by ji mohl rozdávat. Jenže pracovat se mu příliš nechce. Matka s ním má těžké pořízení, od zrcátka, aby jej jenom odháněla. Stále se prohlíží - jak je učesaný, ostříhaný, jakou má rubášku, jaké má nohavice. Je třeba přiznat - děvčatům se líbí. Hlavně proto, že je dobrý zpěvák. A také pro svou sílu. Na zábavě dokáže pěkně zatočit s chasníky ze sousední vesnice.

Ivana zavedla cesta k chalupě mužíka Nikina. Nejstarší dcera, Marusja, si už dávno na Ivana myslí. Jen ho zahlédne, vyběhne z chalupy a zazpívá svoji oblíbenou písničku:
Marusja	Ach ty Váňo, Ivane
jen podívej se na mne,
šaty mám vyšívané
a celé jsou hedvábné
(celá se nakrucuje)
Ivan	(Jen se ušklíbne a podívá se do zrcátka, jak mu drží účes, popojde dál.)
Ňura	(U okna začne prozpěvovat)
Váňo, Váňo, Ivánku
nikam nepospíchej
proklouzni k nám za branku
na mé okno zaťukej
Ivan	(Jde dál, z dáli k němu doléhá popěvek.)
	Nechoď Váňo v širý svět
přijď si k nám posedět
jablíčko ti dáme
pak si zazpíváme
Ivan	Ustupte, jen ustupte
nebuť prašná cestičko
Dobrý junák teď tebou jde
chce poznat svět maličko

Před naší za naší
cesta má ať nepráší

Když se dívám na sebe
tak se musím pochválit
nevypadám věru zle
zkrátka chlapec jak má být

Před naší za naší
cesta má ať nepráší

Cestičkou půjdu stále vpřed
nevěstu si vyhledám
ta musí být jak jarní květ
jinak budu radši sám

Před naší za naší
cesta má ať nepráší