Polibky rozpálené svíce

- Folkové písně

Závidím básníkům když jejich slova tančí 
v ohnivém rytmu po zamrzlé řece 
když jako žhavý uhlík z rozpálené pece 
se jejich verše nad ránem probouzí 
 
Taky bych stoupal jak balón hnaný větrem 
dešťové mraky bych rozkolíbal k tanci 
a odliv pláče už nedostal by šanci 
taky bych stoupal jak ptáci oblohou 
 
Závidím básníkům a s pokorou se skláním 
sám píšu míň a škrtám o to více 
verše jsou polibky rozpálené svíce 
palčivý žár co pálí do tváří 
světlo mě drásá noc je plná sazí 
a láhev vína dávno stokrát přečtená 
poslední sklenka se ještě červená 
nad touhle nocí která za nic nestojí 
 
Závidím básníkům když jejich slova tančí 
v ohnivém rytmu po zamrzlé řece 
to hejno černých dravců vypuštěných z klece 
před půlnocí se mění v karneval