Znám krásnej kout

Martinová Věra

Máš bledý tváře a v očích prach měst 
Tvůj věčnej nářek už nedá se snést 
Máš v duši tíseň a na botách sůl 
A je tě zkrátka půl 
 
Vím co ti schází v tom čtverci čtyř stěn 
Zavřel jsi na zip svou touhu a sen 
V pouzdře tam na zdí s tou kytarou spí 
Den je a vyjdi vždyť dálka chce svý 
 
Znám krásnej kout v zapadlým údolí 
Znám útěk z pout denního soukolí 
Znám krásnej kout, tam spolu můžem' být 
Jen zpívat a smutně se dívat, oheň jak dřív zas mít 
 
Jen zpívat a smutně se dívat, prostě jak má to být 
 
V klínu dvou strání má řeka svůj stan 
Strom se k ní sklání jako laskavej pán 
Tráva je hebká, jak hlazení strun 
Slunce tam má svůj dům 
 
Soumrak tam padne, jak podťatej chlap 
Starosti žádný, ty v městě se trap 
Pojď, budem chvíli mít od lidí půst 
Pojď dřív než vily i tam začnou růst 
 
Znám krásnej kout v zapadlým údolí 
znám útěk z pout denního soukolí 
Znám krásnej kout, tam spolu můžem' být 
Jen zpívat a smutně se dívat, oheň jak dřív zas mít 
 
Jen zpívat a smutně se dívat, prostě jak má to být