Tak nějak tančím sám

Kryštof

Všem strunám řeky toužím být tón, 
všem okapovým loužím jejich břeh, 
signálu antén sklon střech 
a pustit uzdu kormidlům. 
 
Aspoň potápěčem v houfu se stát, 
chytit svojí vlnku s ní se prát, 
s krabičky mýdla mít vor 
a sjíždět vanu bez závor. 
 
R:Tak nějak málo tančím, 
zpívám, brečím, líbám, 
marně si hledám tep, 
jsem prý dospělý a to je svět, 
když je ti přes třicet. 
 
A v umyvadle tůni chci mít, 
v solničkách zas vůni majáků, 
ze starých školních pijáků 
postavit záchranný člun. 
 
A velrybu ladně v dlani skrýt 
a hloubku moře na dně talířů, 
ve skafandru s halířů 
vyrazit v ten správný směr. 
 
R:Tak nějak málo tančím, 
zpívám, brečím, líbám, 
marně si hledám tep, 
jsem prý dospělý a to je svět, 
když je ti přes třicet. 
 
Tak nějak málo tančím? 
Tak nějak málo líbám? 
Tak nějak málo brečím? 
Tak nějak málo zpívám?