Jak se zdá

Marien

Až zas jednou půjdem jarem zbláznění 
S chutí vyzpívat se z všeho, co nás tíží 
Přeci svět není jen místo k snažení, 
Není to nedobytný zámek, krytý silnou mříží, jak se zdá 
 
Až nám léto zase přes nos přeletí, 
A u večerních ohňů začnem slova písní plésti, 
Snad dřív rozpoznáme břehy podmletý, 
Úspěch je pomíjivost sama, propůjčené štěstí, jak se zdá 
 
R: Co má se hrát, když třicátá nám svíce hoří 
   O zklamání i překvapení už víme své 
   A když se náhodou budou ptát, tak řeknem to písní 
   Než zpívání nám začne zdát se nedospělé 
 
Až zas jednou půjdem zlatým obilím 
Zvonivou álejí padaného listí 
Snad až v lesním tichu zhasnem na chvíli 
Poznáme hudbu kolem nás a jak člověk kvílí, když se ptá 
 
R. Co má se hrát, když třicátá nám svíce hoří 
   O zklamání i překvapení už víme své 
   A když se náhodou budou ptát, tak řeknem to písní 
   Než zpívání nám začne zdát se nedospělé 
 
Až pak jednou půjdem zimním kouzlením 
Zbaveni potlesků a chladných zemských tíží 
To až jednou ztichne hlasů souznění 
Zohýbám střelku kompasu, ať se naše cesty kříží dál