Normandie

Vařeka Vlastimil Dago

Z domova z Iowy jsem připlul po moři 
v Evropě to vře a domy tam hoří, 
velitel vylodění už nám rozkaz dal, 
panceřový vrata otevřít a už jen pal 
 
Myšlenky letí hlavou jako hejna včel 
Bůh ví proč jsem do týhle války šel, 
přece doma na farmě, holku mám a rád 
ze sna mě budí rána, dostal to kamarád 
 
Táta mi vžycky říkal hochu tak se snaž 
tady jde o to přeběhnout tuhle pláž, 
kdo to stihnul, toho Bůh snad provázel 
ležím v zemi s který táta pocházel 
 
A když ráno utich rachot našich Thompsonů 
začal jsem psát dopis k nám domů, 
teď tu leží všichni, před Bohem jsou si rovni zas, 
kluci z Berlína nebo Iowy, vem to ďas