Špendlíček

Filsak Mirek

Když jsem ji prvně potkal, 
                                                               
měl jsem dojem že vypadla z kořenky smíchu

asi nepochopitelné přirovnání by mohlo být ke špendlíku
          
stejně přímá, určitě i pichlavá když trochu rozzlobí se
            
a právě nenácházím slova jak víc říct o jejich očích, vůni, kráse      
                              
Stejně drobná, jako špendlík když nám z ruky k zemi propadá se
        
hledám záři žluté hlavičky a bojím se, že v davu zatoulá se
             
špendlíků mám dvě krabičky plné jak hlavu nenazvaných dojmů
             
a znovu marně hledám slova v kterých aspoň trochu dojmů z hlavy 	pojmu			      

rád bych řekl víc
                
A  tak se opájím představou , že ji smím hýčkat

že se mi svěří, když zavře svá víčka

že ji smím líbal a mazlit se s ní já smím, já sním
                                                                           
Na její úsměv vzpomínka jak špendlík zarývá se mi pod kůži
 
byl široký, dvě řady perliček a rty mi připomněly plátky růží
                              
asi vám připadám dost směšný, když se přiznám , že mám rád víc než tuší
                                                                                                                                                           
určitě naivní v představě, že bych mohl zůstat trnem na ty růži 
a být stále s ní

                    
A tak se opájím představou, že ji smím hýčkat,

že se mi svěří když zavře svá víčka
          
že ji smím líbat a mazlit se s ní , já smím, já sním
   
  Že ji smím pohladit od smíchu vrásky
 
  špendlíček pichlavý s žlutými vlásky

  Nechte mě zpívat a nechte mě snít               

  že ji smím líbat a mazlit se s ní,

  láska je toužit a ne pouze mít
 
  já vím, jen sním