Pašerák

Nohavica Jaromír

Plazím se lesy 
v okolí Čadce,
celníci spí 
a všechno jde hladce,
 
plazím se tiše 
jak lesní zvěř,
v batohu pašuji
písmena EŘ.
 
Za stromem postava. 
"Heslo? Tu Milan!
Máš to tu?" "Ano mám !"
"Koľko?" "Tři kila!"

"Ej, veľká preveľká 
je tvoja taška,
ľudia sú nasratí 
na vášho Vaška,
 
nechcú už makčenia 
tak ako zastara,
nechcú už Mečíře, 
chcú iba Mečiara,
 
chovaj sa trhovo, 
zníž svoju cenu."
"Proboha, Milane, 
mám děti, ženu.
 
Děti chcou Sunar 
a žena pračku,
já oloupil národ 
o tři kila háčků,
 
modlím se, 
ať se to veřejnost nedoví,
jinak mě předhodí 
českému levovi."
 
Milan mě objímá: 
"Ach, zlá je doba."
Pláče on, pláču já, 
pláčeme oba,
 
pláčou i hraniční 
čadčanští ptáci,
smutně já přesmutně 
domů se vracím,
 
nesu si zpátky míň, 
než-li  jsem chtěl.
Za tři kila EŘ 
jen půl kila EĽ.