Po kolejích

Humbuk

           A                D                          A
1. Po kolejích, po kolejích ujely mně před časem dva vlaky,
              E                          A
   ten jeden nohu, a ten druhej vlastně taky,
    D                  E             A
   vod těch dob jsem zručným přednostou,
    D           E         A
   než mi ňáký nohy dorostou.

2. Po kolejích, po kolejích, mastný skvrny před nádražním buffet,
   už brzy poznáme se blíž, skvrnitý tyfe,
   hrouda másla mázlá na vece,
   a v hejnu much pak hurá na WC.

           F#mi  Hmi E       A
R: Po kolejích, hm,  po kolejích.

3. Po kolejích, po kolejích transportuje muž z rodnýho ranče
   naprosto vše vod vší přes blechy po saranče,
   v uniformě ploché drážní miss
   tráví cestu nejvzácnější hmyz.
R:

4. Po kolejích, po kolejích, v první třídě prvotřídní zima,
   že to až vojínilo generalissima,
   zkřehlou rukou šmátrá po vodce
   a míří ke své slunné Čukotce.
R:

5. U kolejí, u kolejí karetní hra přešla do roztržky,
   šlo vo to, kterak vynášet traťové svršky
   a lze-li uhrát čistou kanastu
   vprostřed vajglů, slin a marastu.

R: U kolejí, hm, u kolejí.

6. Po kolejích, po kolejích, stevardky jsou mor lúžkových kupé,
   čím víc jsou nabroušené, tím více jsou tupé,
   po vlaku bez povlaků a cích
   řádí jako všude po vlacích.

R: Po kolejích, hm, po kolejích.

7. Po kolejích, po kolejích osožák si nosí domů v tašce
   kradenou výstroj, výzbroj, nářadí a pražce,
   než ho ňákej sprostej civil udá,
   dúdá, dúdá, dúdá, dúdá, dúdá.

    A
*: Dúdá, dúdá, dúdá, dúdá, dúdá, dúdá, dúdá, dúdá, dúdá.

Rec: Sedím si, nohy v láku, kam vedeš, nuláku? Nevím.
     Na Cashville nebo na Dabilene? Města, města, čí města, čí?
     Mně stačí, když slyším, když slyším, jak ty pražce
     dúdá, dúdá ...