Dopis

Komunální odpad

V šatech rozervaných s duší prázdnou a popraskanou
ležíš na kolejích, co už nikam nevedou.
Na stehnech potřísněných se tvůj život promítá,
obraz bez tváře, co se jenom usmívá.

Jako film bez herců ti tvůj život připadá, na stole řádků pár na rozloučenou.
Na kolejích studených se slzy roztříští a slova skrývaj jen, promiň lásko.

Chybíš mi lásko má?
Chybíš mi lásko má?
Chybíš mi lásko má?

Rukou roztřesenou po sté dopis pročítám,
písmena nečitelná, od slziček rozpitá.
Má lásko proč, vždyť zůstal jsem tu sám,
říkám si po tisící, když jsem u tvýho hrobu stál.

Jako film bez herců ti tvůj život připadá, na stole řádků pár na rozloučenou.
Na kolejích studených se slzy roztříští a slova skrývaj jen, promiň lásko.
Chybíš mi lásko má?