Mrtvej kostelník

Komunální odpad

Kostel s rozbitejma oknama
hřbitov, zahrada smrti,
náhrobní desky sražený,
nad nima vládne
pán celej v černým,
co za ním jako stín chodí
čtyřnohá smrt.
Pám s kápí přes hlavu,
co vládne
nad podzemním světem,
je tajemnou postavou,
je to příznak hřbitova,
je to příznak hřbitova.
Se svýma rukama krvavýma
svícny o půlnoci zhasíná
on se svým psem hrobovým,
udává krok hřbitovním hodinám.
Já slyším zvony v dálce znít,
to mě moje mrtvá matka volá.
Já musím za ní odejít,
jinak nebudu mít klid,
jinak nebudu moct spát.

Tvůj krvavej hlas mě přivítal,
tvůj krvavej smích mě vábí dál.
Já přijdu pohřbít hřbitovní stín,
já přijdu zabít psí štěkot,
co nedá mi spát.

Je to zlý , už jsme dva,
už už se musí rozhodnout,
kdo z nás dvou
si na svý zbrani zásek udělá,
jsem to já, příznak mizí
zas budu klidně spát,
už je klid, zvony mlčí,
já jdu spát, já jdu spát.
Už přestaly zvony znít,
hřbitovní kvítí roste dál,
mrtvej kostelník už hroby nehlídá,
svíčky už nemá kdo uhasínat.
Už přestaly ? zhasínat.

Tvůj krvavej hlas?