Šel čas jak říční proud, den za dnem týden věk, v mém srdci zůstal kout, kde kvete záhon dávných vzpomínek. Čas naši lásku svál jak vítr tenkou nit, i trošku snů mi vzal, však sotva vzpomínky mi může vzít. Jen se moje milá dobře měj, mě už nebolí být sám, teď už rád a bez lítosti vzpmínám. Čas naši lásku svál jak z peří utkanou, však louky voní dál a moje vzpomínky mně zůstanou dál a navždycky mně zůstanou.